Nikto nemá rád Kurta Vonneguta ml.

Autor: Sylvia Smatanová | 10.4.2020 o 10:41 | Karma článku: 4,83 | Prečítané:  425x

Ľudia ho buď milujú alebo nenávidia. Milujú jeho svojský zmysel pre humor. Jeho pacifizmus. Jeho názory. To, ako im ukazuje ich horšie „ja“. Osobné, ale aj celého ľudstva. Núti ich zamýšľať sa. Nad sebou, aj nad svetom.

Vďaka tomu strácajú ilúzie. O sebe, aj o svete. Prichádzajú na to, akí sú naozaj. Tam niekde pod povrchom, kam dovidia len oni sami. A presne z týchto dôvodov ho mnohí nenávidia. Nepáči sa im, čo vďaka nemu našli sami v sebe. Ja ho práve preto milujem.

Kurt Vonnegut ml. hovorí to, čo si myslí. Priamo a bez ohľadu na to, koho si tým znepriatelí. Ak sa pomýli alebo zmení názor, prizná si chybu (napr. jeho názor na televízne prijímače). Rovnako priamo a otvorene hovorí o svojom živote. O psychických ochoreniach v rodine. Aj o vlastnom pokuse o samovraždu. V každej jeho knihe nájdete kopec autobiografických prvkov.

Bitúnok č.5 je klasika. Bombardovanie Drážďan z pohľadu vojenského zajatca. Keď mi prišla do cesty, pustila som sa do nej so zvedavosťou a radosťou. Objavila som autora a štýl, ktorý sa mi zapáčil tak, že som zháňala ďalšie jeho knihy. Mala som šťastie – antikvariát Zrkadlo mal rovno tri jeho knihy. Všetky som si kúpila. Od vtedy som prečítala osem jeho kníh. A každá z nich stála za to. Každá z nich ma prinútila premýšľať. O tom, ako žijeme a kam spejeme. Až sa mi nechce veriť, že autor napísal do roku 1990 veci, ktoré nás dobiehajú až v posledných rokoch...

Niekoľko citátov z knihy Osudy horší než smrt:

„Pokud tuhle planetu zpustošíme, Příroda jí opět oživí. Jediné, co k tomu bude potřebovat, bude plus minus pár milionů let, což je pro ni mrknutí oka. Pouze lidstvu se krátí čas.“ (s.124)

Historie ukazuje, že lidské bytosti jsou dostatečne zkažené, aby spáchaly každé představitelné zvěrstvo, včetně postavení továren, jejichž jediným účelem je zabíjet lidi a spalovat je. (s.124)

Avšak vynalézavost, které teď tolik litujeme, nám možná také dává do rukou, kromě raket a válečných hlavic, způsob, jak dosáhnout toho, co bylo až dosud nemožné, a sice jednoty lidstva. (s.124)

... válka jsou nesmyslná jatka obyčejných lidí, jakými jsou oni sami. (s.125)

Jednou z mnohých zbytečných amerických katastrof, které se právě dějí, kromě náboženské obrody a plutonia, jsou všichni ti lidé, kteří se rozvádéjí, protože se už nemilují. To je jako když se zbavíte auta, jakmile má plné popelníky. (s.136)

Jediné, co od překladatele vyžaduju, je, aby byl nadanějším spisovatelem, než jsem já, a to minimálně ve dvou jazycích, z nichž jeden je mým. (s.155)

Dnes nepotřebujeme takové vůdčí osobnosti, které nás budou ujišťovat, že konečného vítězství nad Přírodou dosáhneme, vytrváme-li ve způsobu života, jaký vedeme v téhle chvíli, ale takové, které budou mít odvahu a inteligenci předložit světu to, co bude vypadat jako přísné, avšak rozumné podmínky kapitulace, jež nám dáva Příroda:

  1. Zredukujte a stabilizujte svou populaci.
  2. Přestaňte znečišťovat vzduch, vodu a půdu jedovatými látkami.
  3. Přestaňte se připravovat na válku a začněte se zabývat svými skutečnými problémy.
  4. Naučte své děti a i sami sebe, když už v tom budete, jak obývat malou planetu, aniž ji zahubíte.
  5. Přestaňte si myslet, že věda dokáže všechno napravit, když jí dáte bilion dolarů.
  6. Přestaňte si myslet, že se vaši vnuci budou mít fajn, bez ohledu na vaše mrhání a ničení, protože si budou moci odletět vesmírnou lodí na nějakou pěknou novou planetu. Tohle je doopravdy podlé a stupidní.
  7. A tak dále. Nebo uvidíte. (s.96)

A pak jsem řekl, že celý svět stojí před problémem, který je daleko horší, než je nástup nového Hitlera, a jímž je naše ničení téhle planety coby nesmírně delikátního a nádherně spletitéto životodárného mechanismu. ... Navrhl jsem epitaf pro celou planetu, a sice: „Mohli jsme ji zachránit, ale byli jsme až moc líní a chamtiví.“ (s.158)

Naprosto vážně věřím, že ti z nás, kteří se stali humoristy (se sebevražednými sklony či bez nich) se neostýchají (což většina lidí ano) mluvit o samotném životě jako o sprostém vtipu, přestože život je to jediné, co tu je a vůbec být může. (s.165-6)

 

 

 

 

 

 

 

 

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

Dobré ráno

Dobré ráno: USA horia, prezident hovorí o streľbe do ľudí

Čo sa deje v Spojených štátoch a čo protesty spustilo.

Komentár Petra Schutza

Matovičov poklad je iluzórny

Otváranie sa von je predsa len spornejšia káva ako dovnútra.


Už ste čítali?